Vacheron Constantin a Ženevská pečeť

S tím, jak se zvyšovalo renomé ženevského hodinářství, zvyšoval se přímo úměrně také výskyt padělků a nepoctivých hodinářů. V roce 1878 se proto rodí Hodinářský spolek, který podal k ženevskému kantonu žádost o přijetí zákonu, jenž by zpřísnil podmínky oprávnění nosit označení ženevské výroby.

V roce 1886 se tak rodí Ženevská pečeť - záruka původu, precizního provedení, odolnosti a přesnosti udělovaná v Ženevě nejlepším hodinářům. Vacheron Constantin tento atraktivní punc, ale zároveň také závazek, který jsou málokteří hodináři sto plnit, nese od roku 1901, kdy o jeho přijetí požádal.

S rozvojem technických možností se zpřísňují i kritéria Ženevské pečeti. O udělení rozhodují oficiálně jmenovaní inspektoři, kteří každý měsíc auditují procesy od návrhu strojků až po sestrojení samotných hodinek.

Pokud hodinky splní přísná kritéria, obdrží certifikát a jsou označeny Ženevskou pečetí. Certifikát Ženevské pečeti se týká zejmána tří následujících oblastí:

1. Žadatel musí být registrován v ženevském kantonu, kde musí probíhat nejen sestavení strojku, ale i jeho vkládání do pouzdra a všechny následné úpravy a testy.
2. Strojek i ostatní součástky hodinek musí být schváleny výborem Ženevské pečeti složeným ze sedmi odborníků. Vše je průběžně auditováno i během výroby.
3. Kompletní hodinky včetně řemínku nebo náramku musí odpovídat kritériím Ženevské pečeti. Mimo jiné se kontroluje vodotěsnost, všechny funkce hodinek, rezerva nátahu i chodu strojku.