Když jsou hvězdami barvy

Nevídáme jej často, až magicky přitahuje pohled a vytvořit jej dokáže jen pár lidí na světě a několik švýcarských značek. Ženevská manufaktura Patek Philippe bezesporu patří k mistrům tohoto umění, umění smaltu. Smaltované číselníky, charakteristické vysokým leskem a jasnými barvami, zažily rozkvět v 19. století, kdy se hodinky staly důležitým předmětem denní potřeby ve stále se zrychlující době. 

Stejně jako jiným uměleckým řemeslům i smaltu se v 60. a 70. letech 20. století věnovala jen hrstka lidí a renesanci začal zažívat až díky manufaktuře Patek Philippe. Smaltování spočívá v zapékání barevných vrstev při teplotách 800–830 stupňů Celsia – tato technika se v 21. století začala nazývat grand feu, ale poprvé ji podrobně popsal už v roce 1763 v knize Essai sur l’horlogerie švýcarský hodinář Ferdinand Berthoud. 

Kromě flinqué je dalším kombinovaným smaltem champlevé, který v sobě snoubí precizní práci rytce a uměleckého mistra smaltu. Spočívá v tom, že na základní zlatou desku se vyryje motiv složený z drobných prohlubní nebo jamek s různou hloubkou (často jsou smaltem champlevé vytvořeny i číslice nebo logo Patek Philippe). Jamky jsou vyplňovány barevnými smalty a samozřejmě zapékány v pícce. Tato technika je velice náročná ze dvou důvodů: jakmile je prohlubeň špatně vyryta, destička se při manipulaci může rozlomit. Každá barva navíc vyžaduje jinak dlouhý pobyt v žáru – na jeho délku neexistuje exaktní tabulka, jen léta praxe uměleckých řemeslníků. 

Když se v přírodě díváte na noční bezmračnou oblohu, hvězdy se na ní třpytí jako drobounký zlatý poprašek. Těžko říct, zda tento pohled inspiroval i umělecké mistry, ale výsledek vytvořený pomocí smaltu paillonné rozhodně noční nebe připomíná. Patek Philippe tuto techniku využívá například pro svou oblíbenou kolekci Rare Handcrafts se znameními zvěrokruhu, smalt paillonné se též často snoubí s jinými typy smaltování. Drobounké zlaté či stříbrné pajetky jsou pečlivě naneseny do ještě nezaschlého smaltu. Poté je hotové dílo přetřeno – což je obvyklé i u jiných druhů smaltování – několika vrstvami průhledného smaltu, který se nazývá stejně jako v cukrařině fondán.

Ještě vzácnější než paillonné je technika, kterou Patek Philippe nazývá grisaille au blanc de Limoges podle města na jihozápadě Francie, jež ve středověku proslulo právě smalty na měděném podkladu a později výrobou porcelánu. Na rozdíl od běžných typů smaltu neoslní barevností, ale naopak decentní hrou světel a stínů. Grisaille spočívá v tom, že na tmavý smaltovaný základ (většinou černý nebo tmavě šedý) nanáší mistr bílé prášky (blanc de Limoges), jež jsou jemnější než běžný smalt, proto je možné vytvořit jemné detaily kresby. Odstíny vznikají opakovaným vypalováním v pícce.

Pro některé stolní hodiny využívá Patek Philippe i techniku pojmenovanou po lotrinském městě Longwy, které od konce 18. století proslulo uměleckou keramikou a v polovině 19. století též specifickým typem smaltu – smaltem Longwy na fajánsu. Plastické smaltované motivy, většinou inspirované orientálními rostlinnými dekory, se nanášejí nikoli na zlatý základ, ale právě na fajáns a na první pohled mohou připomínat dekory vytvořené pomocí smaltu cloisonné.