Važme si míru a svobody
Svět Carollinum
Kateřina Daňková
Válečný veterán armádní generál Emil Boček sloužil za druhé světové války u československé 310. stíhací perutě ve Velké Británii jako jeden z nejmladších letců. „Važme si míru a svobody a chovejme se podle toho,“ říká poslední žijící československý pilot RAF.
Používal jste za války jako pilot náramkové hodinky? Pokud ano, pamatujete si značku nebo jak vypadaly?
Ano, v pilotní škole jsem nosil náramkové hodinky Rolex Oyster, později jsem měl hodinky Eterna.
Připadá vám, že s věkem ubíhá čas rychleji? Že se v mládí vleče, a ve stáří uhání?
S věkem čas ubíhá daleko rychleji. V únoru mi bude sto let. Nedávno jsem slavil pětadevadesát, ani jsem se nenadál a je tu stovka na krku… jak se říká.
S Tamarou Kotvalovou, majitelkou Carollina, se přátelíte již dlouho, při jaké příležitosti jste se poznali?
Tamara mne pozvala na oběd, povídali jsme si o historii Československa a také o mém životě. O tom, jak jsem jako mladý, ani ne sedmnáctiletý mladík odešel balkánskou cestou do Bejrútu. Také mě mile překvapila informací, že kapitán Ján Nálepka, brig. gen. in memoriam, krycí jméno kapitán Repkin, byl její strýc, tedy bratr jejího otce. Byl to partyzánský velitel, jenž padl při bojích o město Ovruč na dnešní Ukrajině.
Je obvyklé, že podnikatelé pomáhají válečným veteránům, nebo je Tamara spíše výjimkou?
Tamara je spíš výjimkou, že nás válečné veterány z druhé světové války podporovala a podporuje. Letos v létě jsem se svými kamarády navštívil rodný dům kapitána Nálepky ve Smižanech u Spišské Nové Vsi na Slovensku, na nějž Tamara také finančně přispívá, a na jeho počest jsem u jeho památníku položil věnec. Byl to opravdový hrdina, na kterého se v Česku a na Slovensko pozapomnělo. Se zesnulým veteránem Václavem Kuchyňkou jsme také vzpomínali na vřelá přijetí u Tamary, která pro nás měla vždy otevřenou náruč a vždy nám ráda pomáhala. Při této příležitosti bych jí rád poděkoval za to, že si pravidelně připomíná historické okamžiky československých bojů za osvobození a nezapomíná na hrdiny z druhé světové války.
Tamara Kotvalová dostala za podporu válečných veteránů i několik ocenění.
Ano, převzala od nás válečných veteránů z druhé světové války, nejen z mých rukou, ale také od brig. gen. v. v. Václava Kuchyňky, kpt. v. v. Boženy Ivanové a genmjr. v. v. Miloslava Masopusta, za práci ve prospěch nás, válečných veteránů, mimo jiné Československého lva, symbol české státnosti. Dále obdržela od správní rady mé Občanské iniciativy zlatou, stříbrnou, bronzovou medaili za spolupráci a péči o válečné veterány z druhé světové války.
Ano, v pilotní škole jsem nosil náramkové hodinky Rolex Oyster, později jsem měl hodinky Eterna.
Připadá vám, že s věkem ubíhá čas rychleji? Že se v mládí vleče, a ve stáří uhání?
S věkem čas ubíhá daleko rychleji. V únoru mi bude sto let. Nedávno jsem slavil pětadevadesát, ani jsem se nenadál a je tu stovka na krku… jak se říká.
S Tamarou Kotvalovou, majitelkou Carollina, se přátelíte již dlouho, při jaké příležitosti jste se poznali?
Tamara mne pozvala na oběd, povídali jsme si o historii Československa a také o mém životě. O tom, jak jsem jako mladý, ani ne sedmnáctiletý mladík odešel balkánskou cestou do Bejrútu. Také mě mile překvapila informací, že kapitán Ján Nálepka, brig. gen. in memoriam, krycí jméno kapitán Repkin, byl její strýc, tedy bratr jejího otce. Byl to partyzánský velitel, jenž padl při bojích o město Ovruč na dnešní Ukrajině.
Je obvyklé, že podnikatelé pomáhají válečným veteránům, nebo je Tamara spíše výjimkou?
Tamara je spíš výjimkou, že nás válečné veterány z druhé světové války podporovala a podporuje. Letos v létě jsem se svými kamarády navštívil rodný dům kapitána Nálepky ve Smižanech u Spišské Nové Vsi na Slovensku, na nějž Tamara také finančně přispívá, a na jeho počest jsem u jeho památníku položil věnec. Byl to opravdový hrdina, na kterého se v Česku a na Slovensko pozapomnělo. Se zesnulým veteránem Václavem Kuchyňkou jsme také vzpomínali na vřelá přijetí u Tamary, která pro nás měla vždy otevřenou náruč a vždy nám ráda pomáhala. Při této příležitosti bych jí rád poděkoval za to, že si pravidelně připomíná historické okamžiky československých bojů za osvobození a nezapomíná na hrdiny z druhé světové války.
Tamara Kotvalová dostala za podporu válečných veteránů i několik ocenění.
Ano, převzala od nás válečných veteránů z druhé světové války, nejen z mých rukou, ale také od brig. gen. v. v. Václava Kuchyňky, kpt. v. v. Boženy Ivanové a genmjr. v. v. Miloslava Masopusta, za práci ve prospěch nás, válečných veteránů, mimo jiné Československého lva, symbol české státnosti. Dále obdržela od správní rady mé Občanské iniciativy zlatou, stříbrnou, bronzovou medaili za spolupráci a péči o válečné veterány z druhé světové války.
V Anglii jste začínal jako letecký mechanik. Jak se vám podařilo stát se pilotem? Na jakých strojích jste létal?
Já jsem začínal jako letecký mechanik, ale chtěl jsem být pilotem a díky své ctižádosti jsem absolvoval pilotní výcvik a stal jsem se pilotem. Létal jsem na strojích Spitfire, Hawker Hurricane, Tiger Moth Mk. II, Cornell. Za války se musíte rozhodovat ve vteřině. Stalo se mi, že mi ve spitfiru po startu vysadil motor. Když se to stane, máte vteřinu na rozhodnutí, co udělat, abyste zůstal naživu.
Co vás na létání nejvíc bavilo… vzlet, pobyt ve vzduchu, boj?
Všechno, ale hlavně pohyb ve vzduchu a ta neskutečná atmosféra svobody.
Je jasné, že všem válka hodně vzala, ale existuje něco, co vám osobně dala?
Válka mi nic nedala, zato jsem přišel o spoustu kamarádů, kteří zemřeli. Když válka skončila, tak jsme my, jak se říkalo „zápaďáci“, byli perzekvováni a nic dobrého jsme v začátcích nezažili. Časem se to zlepšilo. Já jsem v Brně opravoval motocykly, tak jsem dělal práci, která mě bavila, a byl jsem rád, že jsem válku přežil. Proto si všichni važme míru a svobody podle toho se prosím chovejme.
Myslíte si, že mladí lidé cítí národní hrdost? Bojovali by, kdyby bylo třeba?
Mladí lidé o národní hrdosti vůbec nic nevědí. A aby bojovali, kdyby bylo třeba? Myslím, že ne, že by určitě nebojovali.
Máte děti i vnuky. Jakou praktickou radu jim do života dáváte?
Mám dceru a syna a šikovné vnučky a vnuky a jsem rád, že celá naše rodina vnímá historické okamžiky osvobozování Československa pozitivně a pravidelně si je připomíná. Já jim ani nepotřebuji dávat rady, protože sami vědí, že čestnost, pracovitost, spravedlnost a úcta k životu jsou hlavním motorem života. Jsem rád, že jsem se dožil tohoto věku a můžu sledovat jejich životní rozvoj. Důležité je také zdraví a duševní kondice člověka. Děkuji celé rodině za jejich péči.
Máte na zápěstí pilotky od značky IWC, vybral jste si je sám? Jak jste s nimi spokojen?
Hodinky IWC jsem dostal od Tamary Kotvalové. Jsou velice dobré a jsem s nimi velmi spokojený.
Já jsem začínal jako letecký mechanik, ale chtěl jsem být pilotem a díky své ctižádosti jsem absolvoval pilotní výcvik a stal jsem se pilotem. Létal jsem na strojích Spitfire, Hawker Hurricane, Tiger Moth Mk. II, Cornell. Za války se musíte rozhodovat ve vteřině. Stalo se mi, že mi ve spitfiru po startu vysadil motor. Když se to stane, máte vteřinu na rozhodnutí, co udělat, abyste zůstal naživu.
Co vás na létání nejvíc bavilo… vzlet, pobyt ve vzduchu, boj?
Všechno, ale hlavně pohyb ve vzduchu a ta neskutečná atmosféra svobody.
Je jasné, že všem válka hodně vzala, ale existuje něco, co vám osobně dala?
Válka mi nic nedala, zato jsem přišel o spoustu kamarádů, kteří zemřeli. Když válka skončila, tak jsme my, jak se říkalo „zápaďáci“, byli perzekvováni a nic dobrého jsme v začátcích nezažili. Časem se to zlepšilo. Já jsem v Brně opravoval motocykly, tak jsem dělal práci, která mě bavila, a byl jsem rád, že jsem válku přežil. Proto si všichni važme míru a svobody podle toho se prosím chovejme.
Myslíte si, že mladí lidé cítí národní hrdost? Bojovali by, kdyby bylo třeba?
Mladí lidé o národní hrdosti vůbec nic nevědí. A aby bojovali, kdyby bylo třeba? Myslím, že ne, že by určitě nebojovali.
Máte děti i vnuky. Jakou praktickou radu jim do života dáváte?
Mám dceru a syna a šikovné vnučky a vnuky a jsem rád, že celá naše rodina vnímá historické okamžiky osvobozování Československa pozitivně a pravidelně si je připomíná. Já jim ani nepotřebuji dávat rady, protože sami vědí, že čestnost, pracovitost, spravedlnost a úcta k životu jsou hlavním motorem života. Jsem rád, že jsem se dožil tohoto věku a můžu sledovat jejich životní rozvoj. Důležité je také zdraví a duševní kondice člověka. Děkuji celé rodině za jejich péči.
Máte na zápěstí pilotky od značky IWC, vybral jste si je sám? Jak jste s nimi spokojen?
Hodinky IWC jsem dostal od Tamary Kotvalové. Jsou velice dobré a jsem s nimi velmi spokojený.
Kateřina Daňková
Vedoucí marketingového oddělení
„Společnost Carollinum je lídrem na trhu, kreativní a neotřelý marketing je pak její důležitou vizitkou. V posledních letech rezonuje naše ambasadorská kampaň s přáteli značky, můžete mezi nimi poznat armádního generála Emila Bočka, architektku Evu Jiřičnou, či profesionální české sportovce Kláru Spilkovou a Zdeňka Štybara. Jsme pyšní na firemní časopis Umění času i na poslední kampaň se sběratelem hodinek Tomášem Berdychem. Hodinkami jednoduše žijeme.“