Hodinářské komplikace

Rádce

Carollinum

Máte rádi hodinářské komplikace? V našem slovníku popisujeme, co mají hodinky uvnitř, a ne jak vypadají zvenku. Možná se dozvíte něco nového, možná si osvěžíte, co už dávno víte, a třeba vás některé věci překvapí…

Datum

Víte, kolikátého dnes je? Máte-li na číselníku datumovku, jste vlastníkem nejběžnějšího doplňkového mechanismu na trhu.

Když je datum vidět v malém okénku, kterému se říká apertura, většinou má podobu datumového věnce (prstence s čísly) umístěného pod číselníkem. Populární se poslední dobou stalo i ručkové zobrazení data, a to buď na samostatném mimostředném subčíselníku, nebo formou středové ručky, která skokem určí, kolikátého právě dnes je, za pomoci jednatřicetidenní škály po obvodu ciferníku. Některé značky dokonce vymezí datumové ručce omezený prostor a ta se pak v daném „výřezu“ pohybuje retrográdně. My v Carollinu jsme si oblíbili velké datum známé také jako Big Date, jež je dílem složeného ukazatele.

Představte si dva nosiče čísel, kruhový a prstencový, které se doplňují. Ten první ukazuje desítky, ten druhý jednotky. Skládají společně čísla od prvního až do jednatřicátého.

Signifikantní je toto velké datum pro hodinky MIDO.

Den/datum

Když se ke dnu v měsíci, tedy datu, přidá den v týdnu, říkáme této komplikaci den/datum, v angličtině pak day&date. Zkratky dnů v týdnu mohou být v různých jazycích, v případě některých hodinek si dokonce může sám majitel vybrat ze dvou možností, k dispozici tak bývá 14 nápisů.

Opět nejde o neobvyklý mechanismus, ovšem jsou značky, které ho dovedly k dokonalosti a den v týdnu je v jejich podání perfektní. Myšleno tak, že je den popsán celým slovem, nikoli jen zkratkou. Příkladem jsou hodinky Breitling Premier Automatic Day & Date 40.

Roční kalendář

Roční kalendář je už opravdu komplikovaný mechanismus, někdy se setkáte s anglickým názvem Annual Calendar. Dokáže rozlišit délku každého měsíce roku kromě února, tedy za předpokladu, že jsou hodinky v chodu. Rozeznává tak délku třiceti a jednatřiceti dní. Pouze na konci druhého měsíce musíte ručně nastavit první březen hned po osmadvacátém, v přestupném roce po devětadvacátém únoru.

Roční kalendář, který ukazuje den, den v týdnu a měsíc, někdy i lunární fázi, je paradoxně méně častou hodinářskou komplikací než kalendář věčný, ten umí poznat i délku měsíce února. Možná ho právě proto tak adorujeme a obdivujeme kousky od manufaktur IWC Schaffhausen a samozřejmě Patek Philippe. Toto jsou hodinky Annual Calendar Moon Phases Ref. 5205G.

Věčný kalendář

Věčný nebo taky perpetuální kalendář je nejdokonalejší kalendářní mechanismus. Na rozdíl od ročního kalendáře, jenž přehazuje až na jeden z dvanácti měsíců dny správně, umí vyřešit situaci i s oním problémovým osmadvacátým a devětadvacátým únorem. Jednoduše po něm nastaví rovnou první březen a tohle zvládá dělat sto let naprosto automaticky (samozřejmě, je-li v chodu). Výroba perpetuálu není snadná a věnují se jí jen ty nejlepší hodinářské manufaktury.

První náramkové hodinky s věčným kalendářem navrhl v roce 1925 výrobce Patek Philippe, hodináři ho vyvíjeli dva roky. Dodnes patří tato komplikace k chloubám značky, což je vidět i na hodinkách Grand Complications Perpetual Calendar Chronograph Ref. 5270.

Samonátah

Hodinkám se samonátahem říkáme také automaty nebo automatické hodinky. Možná se najdou ti, kteří samonátah nepovažují za ten pravý doplňkový mechanismus, ale my budeme namítat, že právě samonátah ulehčí majiteli život víc než co jiného.

Nemusí se totiž starat o pravidelné natahování, stačí když bude hodinky pravidelně nosit. Tím se pero strojku dotahuje, takže se nemění přesnost chodu, a v neposlední řadě šetříme těsnění korunky, neboť ta se v případě, že hodinky stále jdou, nemusí tak často vytahovat.

Samonátah, tedy automat, je relativně jednoduchý mechanismus, založený na principu rotoru otočného mimo těžiště. Rotor je jakýsi půlměsíc, který se díky gravitaci pohybuje, většinou obousměrně, a to při každém pohybu zápěstí. Otáčením rotoru a součinností dalších komponentů dochází k natahování pera v perovníku. Za průkopníka ve vývoji samonátahu považujeme značku Rolex. Její Perpetual z roku 1931 byl první komerčně úspěšný a spolehlivý automatický mechanismus a slovo Perpetual se u hodinek Rolex objevuje dodnes.

Mechanický budíček

Málo rozšířená hodinářská komplikace, o to možná zajímavější. Mezi prvními výrobci mechanického budíčku byla dnes už neaktivní značka Vulcain, která dlouhá léta vyráběla „cvrčky“, tedy hodinky Cricket.

Krátce po jejich uvedení představila roce 1950 manufaktura Jaeger-LeCoultre strojek Memovox s obdobným systémem budíčku. Poznáte ho podle dvou korunek nad sebou. Systém bití je u těchto hodinek založený podobně jako u stolních budíků na úderech paličky do gongu z ocelového drátu, setkáme se i s absencí drátu, zvuk pak vychází z dýnka.

Budíček vás možná nevzbudí, ale skvěle funguje jako upozornění na schůzku či důležité události během dne. Polaris Memovox od Jaeger-LeCoultre slyšíte dokonce i pod vodou.

Tyto potápěčské hodinky s budíčkem mají předchůdce v modelu Deep Sea už z roku 1959, o devět let později se zrodila ikona Polaris Memovox se třemi korunkami a vnitřní otočnou lunetou, tu značka JLC před dvěma lety oživila. Podívejte se, jak vypadá dnes.

Měsíční fáze

Vypadá efektně a mnoho lidí se jí řídí. Měsíční nebo také lunární fáze je zajímavá, a přitom nepříliš složitá hodinářská komplikace.

Fáze rozlišujeme podle toho, jakou poměrnou část luny vidíme na noční obloze, respektive jak velká část Měsíce je ozářená Sluncem. To se totiž s pohybem Měsíce kolem naší planety mění.

Celý cyklus trvá přibližně 29,5 dne, což je doba od novu k první čtvrti, kdy tvar luny připomíná písmeno D a dorůstá, k úplňku a poslední čtvrti, pak tvar připomíná písmeno C a couvá. Tyto fáze některé z nás motivují k držení půstu a detoxikaci. Hodinářské nadšence fascinují z jiného důvodu.

Obvykle je základem tohoto mechanismu ozubené kolo a na něm kotouč se dvěma kruhy (zastupují Měsíc), my však vidíme pouze výseč kotouče. Obrázek luny se vynořuje a zase schovává, opisuje cyklus reálného Měsíce. Druhý kruh (Měsíc v úplňku) bývá zakrytý a přes číselník zpravidla není vidět. Lunární fázi rády využívají šperkařská oddělení, tak je tomu i v případě modelu Rendez-Vous Moon Serenity od Jaeger-LeCoultre, který je doveden k dokonalosti.

Fáze dne a noci

I když se zdá být tato doplňková funkce vymyšlená spíše na efekt, existují povolání, a hlavně situace, při nichž ukazatel dne a noci využijeme. Možná právě v dnešních dnech, kdy se home office stal noční směnou, bude dobré vědět, zda jsou čtyři hodiny odpoledne, nebo v noci. To nám napoví pohybující se Slunce a Měsíc, které jsou napojeny na společný kotouč a střídají se podle denní doby.

Existují i jednoduché ukazatele dne a noci, které nedoprovází žádné nebeské těleso. Může jít o kruhový ručkový subčíselník nebo jen malou aperturu. V takovém případě je ukazatel zpravidla součástí něčeho většího, jako je světový čas. Když cestujete a pohybujete se napříč časovými pásmy, není na škodu vědět, zda je ve vaší nové lokaci den, či noc.

K dokonalosti přivedla fázi dne a noci manufaktura Cartier. Model Rotonde de Cartier Mysterious Day & Night nechává Slunci i Měsíci prostor na téměř polovině číselníku, hodiny ukazuje integrovaná střelka, a to retrográdně. To samé se děje ve spodní části ciferníku s minutovou ručkou.

Chronograf

Určitě jste se s chronografem už někdy setkali. Je totiž třetí nejčastější hodinářskou komplikací a jsou pro něj typická dvě tlačítka nad a pod korunkou a dvojice či trojice subčíselníků. Primární funkcí chronografu je měřit, tedy stopovat čas a zaznamenávat jej. Mezi významné propagátory chronografu patří značky Heuer, dnešní TAG Heuer, a Breitling. První hodinky s centrální sekundovou ručkou skákající po celých vteřinách, kterou šlo nezávisle na chodu stroje zastavovat a znovu uvádět do pohybu, sestrojil švýcarský hodinář Jean-Moïse Pouzait v roce 1776. Otcem prvního moderního chronografu se stal o čtyřicet let později Louis Moinet.

Málokdo tuší, že mezi mechanickými chronografy může být velký kvalitativní rozdíl a týká se především konstrukce strojku. Preciznější zpracování a náročnější postup výroby vyžadují chronografy s řadičem. Řadič, setkáte se také s „otrockým“ překladem z angličtiny v podobě názvu sloupkové kolo, je klasický frézovaný rozdělovač – ocelová rohatka – která rozděluje úkoly kolům, pákám a pružinkám chronografu. Druhá varianta chronografu s vačkovým rozdělovačem je na výrobu jednodušší, za typický vačkový chronograf považujeme kalibr Valjoux 7750. Ten ale nehledejte v hodinkách Navitimer B01 Chronograph 43, letecké ikoně od Breitling. V ní pracuje automatický strojek B01 s řadičem.

Flyback chronograf

Že je chronograf praktickým partnerem všech, kdo si rádi změří různé úkoly či úkony, už víme. Co ale očekávat, pokud vám prodavač nabídne chronograf s funkcí flyback? Jde o mechanismus, který lze rychle znovu spustit. To v praxi znamená, že je jedno tlačítko nulovací, po jeho zmáčknutí se ručky stopek vrátí na dvanáctku, tedy do výchozí pozice, a okamžitě se rozběhnou. Nové měření tak zahájíte okamžitě.

Chronografy bývají doprovázeny různými stupnicemi, nejčastější je tachymetrická, objevuje se i logaritmická, pulzometrická či telemetrická. Tachymetrickou stupnici ocení motoristé. S její pomocí můžeme měřit průměrnou rychlost většinou na jeden kilometr.

Flyback chronografem s šedesátiminutovým a 12hodinovým monočítačem se pyšní reference 5960/01G-001 od Patek Philippe. Model je navíc obdařen ročním kalendářem v horní části číselníku a ukazatelem dne a noci: malého kolečka uvnitř doplňkového číselníku.

Rattrapant

Říká se mu různě. Setkáte se s názvem rattrapante z francouzštiny nebo označením split-second či double chronograph, to si oblíbila značka IWC. Vždy jde o dvouručkové stopky, takové, u nichž můžete pozorovat dvě centrální sekundovky. Ty jsou za normálních okolností, tedy ve chvíli, kdy neměříme čas, nebo při spuštění stopek, v zákrytu. Chceme-li však měřit mezičasy či časy dvou závodníků se společným startem, použijeme přídavné tlačítko (může být součástí korunky) a měření jedné ručky zastavíme, druhá běží dál. Opíšeme si čas první ručky a po zastavení druhé si zaznamenáme její čas. Máme naměřeno a ručky mohou jít opět do zákrytu.

Jde o velmi složitý mechanismus, a chronografy s vlečnou ručkou tak najdeme jen u těch nejlepších manufaktur. Mezi ně patří také velikán německého hodinářství A. Lange & Söhne, který povýšil dobíhání ruček k dokonalosti. Běžné rattrapanty totiž nedokážou naměřit delší časový údaj, než je jedna minuta. Hodinky Triple Split však díky dobíhající minutové a hodinové ručce na samostatných načítačích dokážou měřit dvojí čas i dlouhé hodiny.

Ukazatel rezervy

Patří mezi nejpraktičtější a nejjednodušší přídavné mechanismy. Jsou mezi námi tací, kteří rozdělují rezervu chodu od rezervy nátahu. Tu první přiřazují k hodinkám s automatickým nátahem a tu druhou k těm s ručním nátahem.

Nicméně jde stále o totéž, tedy o indikátor doby, po kterou ještě hodinky půjdou bez našeho aktivního přičinění. Může mít mnoho podob, nejčastěji se setkáváme s retrográdním ukazatelem s malou ručkou, někdy nás o stavu nataženého pera informuje i měnící se barva v apertuře. A proč potřebujeme mít přehled, kdy hodinky znovu natáhnout?

I když hodinky s ručním nátahem pravidelně nosíme, stane se, že je ráno nenatáhneme. Pokud nejsou opatřeny ukazatelem rezervy a my jim zapomeneme dodat potřebnou energii delší dobu, jejich chod se zastaví. To může narušit plynulé přehazování data, případně další kalendářové funkce, nemluvě o tom, že je pak potřeba znovu nastavit správný čas. Indikátorem rezervy bývají obdařeny i automatické hodinky, což je bráno jako příjemný bonus. Takhle vypadá rezerva u hodinek Panerai Luminor GMT 10 Days, které se chlubí až desetidenním chodem.

Ukazatel přílivu a odlivu

Pokud jste námořník tělem i duší, tato komplikace vás jistě zaujme. Ukazatel přílivu a odlivu najdeme většinou u quartzových hodinek, které přes lokaci GPS poskytují údaje o slapových jevech. V případě novinky Portugieser Yacht Club Moon & Tide od IWC se však bavíme o mechanických hodinkách, o to zajímavější tento ukazatel je.

Referenci s číslem IW344001 je třeba upravit v místě, kde se s mořským přílivem a odlivem setkáváme.

Když máme hodinky nastaveny, jsou schopny nám ukázat, kdy očekávat nízkou hladinu (low tide) a vysokou hladinu (high tide) mořské vody. Novinka od IWC má navíc ukazatel měsíční fáze. Na obou hemisférách indikuje skočné dmutí (spring tides) a hluché dmutí (neap tides). Ke skočnému dmutí dochází, když je Měsíc v novu či úplňku, k hluchému pokud je v polovině fáze dorůstání nebo ubývání.

Bití

Mezi zvukovými funkcemi rozlišujeme kromě mechanického budíčku i další typy bití v náramkových hodinkách, jež vycházejí z těch kapesních, potažmo ze stolních a nástěnných hodin.

Do ocelových spirálových gongů nechal poprvé hodinky odbíjet mistr hodinář A.-L. Breguet, od něj pak převzaly nápad další mistři v oboru.

Dnes v hodinářském řemesle rozdělujeme bití podle složitosti zvuků, tedy počtu tónů. Tím nejzákladnějším je v jemné mechanice čtvrťové bití. Poznáme ho zcela konkrétně podle vysokého tónu čtvrtí a nízkého tónu hodin.

Oddejte pohledu na klasické čtvrťové hodinky Zeitwerk Striking Time od oblíbené značky A. Lange & Söhne. Odbíjejí na vyžádání každou minutu, v běžném módu nám sdělí počet hodin a čtvrtí.

Minutová repetice

Říkáte si, co znamená výstupek v levé části pouzdra? Jde o posuvnou spoušť minutové repetice.

Mechanismus minutové repetice je mnohem složitější nežli standardní bicí. Je v něm totiž soukolí a krok, jenž má za úkol zajistit rovnoměrné odbíjení. Obsahuje mnohem víc pružinek, kolíků a dalších součástek. Patří k němu dva gongy a dvě kladívka.

A jaký zvuk hodinky vydávají? Kromě odbíjení hodin a čtvrtí signalizují i počet minut. V praxi to vypadá tak, že ve 12:56 zazní dvanáct zvučných tónů nižšího G, následně tři údery čtvrtí na oba gongy (tón HG) a jedenáct úderů na druhý gong s vysokým tónem H.

Příkladem tradiční minutové repetice doplněné o dalších osmnáct funkcí je unikátní kus od Vacheron Constantin Les Cabinotiers Astronomical striking grand complication – Ode to music.

Tourbillon

Náš seriál hodinářských komplikací zakončíme tou největší, královskou, známou také jako tourbillon. Jde o složitý mechanismus. V současnosti pozbývá zásadní funkčnost a je spíše estetickým doplňkem, nicméně stejně tak jako kdysi má i dnes skutečný vliv na přesnost strojku.

Především u kapesních, ale i u náramkových hodinek jsou jednotlivé součástky vystaveny působení gravitace. Nejhůř je na tom setrvačka, která je odpovědná za přesnost chodu.

Pokud na ni působí gravitace konstantně v téže pozici, může se stát, že dojde k polohové chybě. Když se totiž setrvačka nachází ve vodorovné poloze, kyv vlásku je delší, ve svislé poloze naopak rozkyv zpomalí.

Geniální hodinář A. L. Breguet tento nešvar obešel tím, že vložil setrvačku do stále se otáčející klece, a polohovou změnu tak zprůměroval. Vír neboli tourbillon přispíval k přesnosti chodu a stal se žádaným „mikroorganismem“ hodinářského světa.

Vyrobit tourbillon je náročné. My v Carolllinu však zastupujeme značky, které se výrobou této komplikace zabývají mnoho desetiletí a vědí, jak na to. Třeba jako u těchto hodinek Traditionnelle Tourbillon Chronograph od Vacheron Constantin.

Kde koupíte?

Carollinum

Pařížská 11, Praha 1

více informací

Carollinum

Připravujeme pro vás články z hodinářského oboru a přinášíme vám inspirativní témata. Pronikněte do světa, který je zahalen aurou horologického umění a zvukem tikající setrvačky.