T. Kotvalová pro Forbes: Jsem zvyklá obětovat hodně
Svou firmu Carollinum zakládala v době, kdy byl obchod s luxusním zbožím v Česku v plenkách. Málokdo tehdy považoval tento druh podnikání za seriózní byznys. Dnes má roční obrat okolo 350 milionů korun. „Tehdy tomu nikdo nevěřil. O to větší byla moje motivace. Tušila jsem, že se i u nás vytvoří stabilní základna klientů, kteří si chtějí za své peníze pořídit kvalitní zboží. Měla jsem pravdu,“ říká žena, o níž nejspíš máte pocit, že ji dobře znáte. Nevěřte ale bulváru. Když s Tamarou Kotvalovou mluvíte, vidíte sebevědomou, ale překvapivě pokornou ženu, která věří tomu, co dělá, a o byznysu má dokonale jasno. Otevřeně mluví o svých dětech, které vede ke skromnosti, o penězích, které se nebojí investovat, a o tom, proč Carollinum zůstane rodinnou firmou, ať se v Pařížské děje cokoliv. A proč si myslí, že každý ředitel by měl začínat ve skladu.
Máte za sebou celkem úspěšný rok. Otevřela jste v Česku butik značky Rolex. Považujete to za vrchol své kariéry?
Ať se zeptáte jakéhokoliv hodináře, kohokoliv, kdo s hodinkami obchoduje, řekne vám, že butik Rolex je v tomto oboru špička. Není víc než získat zastoupení formou monobrandu značky Rolex. Je to značka, za kterou člověk bojuje. Když vám dají důvěru, můžete se na ně spolehnout. S luxusními značkami hodinek jsme začali teprve v roce 2001, tehdy jsme v Pařížské ulici byli pionýry tohoto oboru, a je pro nás tudíž dvojnásobnou ctí, že nám Rolex takovou důvěru dal. Ocenili naši zapálenost, naše nadšení, vášeň pro tu práci. Testovali si nás několik let a došli k tomu, že u nás Rolex bude ve správných rukou. Rolex nám fungoval už v multibrandu, ovšem od chvíle, kdy máme butik, nám vzrostly tržby u této značky o neuvěřitelných tři sta procent. Mít monobrand butik Rolex je obrovskou odměnou. Dařilo se nám však i v ostatních oblastech, náš obrat se loni zvýšil o 27 procent. Strašák krize se ztrácí v nedohlednu.
Jak se firmě daří teď? Stále rozšiřujete portfolio, přibývají značky módní i hodinářské, Victoria Beckham, teď Roger Dubuis. Dává to smysl i ekonomicky?
Chceme, aby nám neustále vzrůstal obrat, a k tomu potřebujeme neustálý přísun financí. Za dlouhá léta jsme z firmy nevybírali žádný zisk, všechno jsme investovali zpět do dalšího rozvoje. Jsem zvyklá obětovat hodně, ostatně i při založení multibrandu Carollina jsem se kdysi celkem dost zadlužila, i když jsme to pak naštěstí rychle splatili. Dnes už si můžeme dovolit si značky vybírat, ony stojí o to, být v našem obchodě. Každou značku prověříme, pracujeme s ní u klientů a v okamžiku, kdy cítíme, že klient dospěl v povědomí o tomto oboru natolik, že má větší požadavky a je náročnější, rozhodneme se pro další, ještě sofistikovanější značku. V minulém roce jsme dojednali mnoho významných zastoupení, jako byla hodinářská manufaktura Roger Dubuis, jejíž hodinky se pyšní prestižní Ženevskou pečetí, francouzská značka Chaumet spjatá se dvorem císaře Napoleona nebo módní značka Victorie Beckham. Mimochodem, ta byla v obchodě Simple vyprodaná za tři dny. Na podzim čekáme značku Jaeger LeCoultre.
Jak se podle vás proměnil přístup české klientely k nejluxusnějším značkám hodinek za dobu existence vaší firmy? Jsou čeští klienti náročnější?
Když jsme začínali, byla větší poptávka po střední třídě hodinek, po značkách, které nebyly tak finančně náročné. Po čase, kdy se k nám klienti vraceli, chtěli doporučit dražší kusy, sofistikovanější hodinky pro ně byly stále zajímavější. Naši klienti se k nám stále vracejí. Vidím, že studují novinky, orientují se v jednotlivých komplikacích, čtou katalogy. Jsou obeznámeni s tím, co je na trhu nového, co se děje na světových hodinářských salonech. Tomu odpovídá i doba, jak dlouho si klient vybírá - nákup může trvat až čtyři nebo pět hodin. Češi nejsou impulzivní jako některé jiné národy, jsou poměrně nedůvěřiví a chtějí do detailu vědět, co kupují. Klient odchází dokonale poučen, na druhou stranu to klade velmi vysoké nároky na prodavače. Neustále je školíme, aby byli pro klienty dokonalým partnerem. Třeba u zákazníků, kteří jsou sběrateli a o té či oné značce vědí prostě všechno, je to velmi tvrdý oříšek. I tady ale musí prodavač obstát. Zároveň fakt, že se k nám takoví lidé vrací, je pro mě největší odměna. Pokud stačíme sběratelům, je to pro nás vizitka, že úroveň našich obchodů opravdu není špatná.
V jakém poměru jsou mezi vašimi klienty Češi a cizinci, turisté?
Vývoj jde jednoznačně ve prospěch českého zákazníka. V současné době jsou tři čtvrtiny naší klientely čistě české, mluvíme-li o buticích Carollinum a Montblanc. To nám dělá velkou radost. Když se k vám český klient vrací, znamená to stabilitu, to ostatně u nás oceňují i zahraniční značky. Turisté jezdit mohou, ale také nemusí, stačí, aby bylo ošklivé počasí o jarních prázdninách. Třeba u butiku Rolex ale zatím pořád převládají turisté. Hlavně Rusové a Číňané, to jsou zákazníci, kteří mají tuto značku velmi rádi. I Češi jsou však vůči luxusním značkám stále vnímavější. Je to znát u hodinek, stejně jako u módy. Než se člověk naučí znát a chápat luxusní značky, musí nejprve pochopit ty přístupnější a postupem času přicházet k těm dražším a luxusnějším kouskům, samozřejmě pokud vám to vaše finanční možnosti dovolí. Češi si už dnes kupují luxusní produkty pro vlastní potěšení. To je nesmírně důležité. Není to jen otázka touhy po okázalosti nebo nutnosti se zařadit do nějaké společnosti, ale konečně převládá osobní pocit. Člověk se mění, já to cítím i na sobě. Dřív jsem si dům aranžovala do stylu Versace a Cavalli a dneska se stěhuju do funkcionalistického minimalismu.
Jaké jsou vaše další plány? Plánujete otevření ještě dalších obchodů?
Vždy postupujeme tak, že si otestujeme značky v multibrandovém butiku Carollinum. Myslím si, že je to dobrý způsob. Velmi snadno tak zjistíme, po kterých značkách je poptávka, a jdeme na jistotu. Ještě se nám nestalo, že bychom otevřeli obchod, který by nefungoval. Do budoucna máme v plánu otevřít v Pařížské ještě dva obchody. Tím ale, myslím, v Pařížské skončíme. Pařížská je na to, jak je to malá ulice, už značně předimenzovaná. Není to jen můj názor. Myslím, že se bude rozšiřovat do bočních ulic, některé butiky půjdou do pater, jako třeba Louis Vuitton, který prý plánuje rozšířit prostor do několika pater. Já ke svým obchodům přistupuju zodpovědně, i když bych jich mohla mít víc, nechci. Ne, opravdu nechci být královnou Pařížské, jak mě tituluje bulvár. Tuhle potřebu nemám. Nestojím o to.
Právě tak média interpretovala váš údajný střet s Michaelou Maláčovou ohledně převzetí skupiny obchodů, které jsou nově v portfoliu její společnosti.Vy jste to tehdy nechtěla komentovat, chcete se k tomu vyjádřit nyní?
Kolem mého jména a naší společnosti se občas objeví nějaké fámy, dneska se tomu opravdu už směju. Podnikám od roku 1991 a hodně věcí mě dnes už míjí. Jednou z nich byly také zvěsti o převzetí daných obchodů. Je to naprostý nesmysl, výmysl bulváru, my opravdu nevstoupili do žádných jednání, ostatně obchody, o které šlo, ani neodpovídaly naší obchodní strategii. Nikdy jsme neměli tendenci obsadit celou Pařížskou. Chci, aby Carollinum zůstalo sofistikovanou společností, která zastupuje top značky. Chceme zůstat malí, nechceme se donekonečna rozšiřovat. Chci, aby cenné osobní vazby, které ve firmě máme, ať už s managementem nebo s prodavači, ve firmě zůstaly. To je pro mě strašně důležité. Měla jsem možnost poznat i druhou tvář podnikání, kdy máte dvě stovky zaměstnanců. Mám možnost srovnávat a ten rodinný vztah mi vyhovuje víc. V Carollinu si nehrajeme na to, kdo je ředitel, majitel nebo prodavač. Osvědčilo se mi to.
Lze takhle blízké vazby udržet i dál?
Přátelské vztahy ve firmě mě velmi motivují. Je milé vidět, že vás vaši lidé mají rádi. Že před nimi můžete ukázat svoje emoce, radost, naštvanost, dojetí. Ať se o mně píše cokoliv, jsem úpině obyčejná žena. Ráda dávám najevo city a emoce. Je příjemné mít kolem sebe 15 let lidi, kteří vás dokonale znají. Je to pro mě důležitější než ten byznys samotný. Peníze jsem vlastně nikdy neřešila, i když to z mých úst asi nebude znít věrohodně. Nemám problémy investovat. Několikrát jsem už opustila pohodlný život a vrhla jsem se do něčeho dobrodružného a všechny peníze, které jsem měla, jsem do něčeho investovala. Na penězích nelpím. Ale samozřejmě si uvědomuji i svůj věk a některá dobrodružství už nechám pro své děti. Třeba expanzi do zahraničí, kdoví. Syn Martin už ve firmě pracuje a dcera Daniela nastoupí v září. A bude na nich, jak se ve firmě projeví. Obě mé starší děti vyrůstaly v době, kdy jsem firmu budovala, a moc dobře si uvědomují, že za současným úspěchem stojí tvrdá práce.
Často říkáte, že nejste marnivá a nerada rozhazujete.Vedete k tomu i svoje děti?
Vždycky jsem se snažila děti vést ke skromnosti a pokoře. Mají to, co nutně potřebují. Co chtějí navíc, na to si musejí vydělat. Musely se naučit s penězi vycházet. Tak jsem byla vychována i já. Můj otec, který pracoval jako velvyslanec, byl velmi přísný. Nebyla jsem rozmazlené dítě, naopak. První džíny jsem měla v osmnácti, když jsem si na ně ušetřila z brigády, a musely mi vydržet do osmadvaceti. Otec cestoval a mohl nám cokoliv vozit, ale byl tvrdý. První byt, který jsem si koupila a na který mi půjčil, jsem mu musela do poslední koruny splatit, i když jsem byla bez manžela a s dvěma malými dětmi. Tehdy jsem se na něj za to zlobila, ale dneska jsem mu za tenhle přístup nesmírně vděčná. Nezávidím dětem, které mají všechno bez nejmenší snahy.
Lidé kolem Kotvalové: architekt Adam Slabý, který realizoval nedávnou přestavbu butiku Carollinum, store manažerka Carollina Klára Poláková, Lars Oehlmann, marketing Sc sales manažer značky Roger Dubuis, kterou Kotvalová nedávno získala do svého portfolia, a ředitel společnosti Carollinum Tomáš Janeba
Věříte stále svému oblíbenému tvrzení, že správný ředitel má začínat ve skladu?
To je přece ta nejlepší škola. Zkušenosti jsou pro podnikání základ. Opravdový šéf musí znát každý kout své firmy. Já jsem od píky začala několikrát, znovu a znovu. Moje cesta nebyla procházkou růžovým sadem, v počátcích jsme fungovali systémem pokus-omyl. Je ale důležité, aby se člověk ze svých chyb poučil. Využil je k svému prospěchu. Když jsme otevřeli obchod Carollinum, současný ředitel společnosti Tomáš Janeba dekoroval jeho výlohy a prodával, což možná dneska už nikdo netuší. Lukáš Loskot (kreativní ředitel Simple concept store, pozn. red.) zase začínal v našem tehdejším butiku Dunhill, stejně tak všichni ostatní. I můj syn dneska prodává v Carollinu. Jedině tak můžete svým prodavačům říct, co nedělají dobře. Sama dnes prodavačům vysvětluji, jak oslovit klienta. Jen když podstatu svého byznysu dokonale znáte, můžete v něm být opravdu úspěšný. Je absolutní nutnost projít celé kolečko, pokud máte firmu řídit.
Na co se těšíte v letošním roce?
Jsem hrdá na to, že si naše společnost po celou dobu uchovala svůj rodinný charakter. Dělám všechno pro to, aby to tak zůstalo. Nemám megalomanské sklony, chci, abych firmujednou předala svým dětem a ony pak těm svým. Doufám, že po uplynulých letech expanze budeme letos moci pracovat na tom, co jsme vybudovali. Zlepšovat servis, přístup k zákazníkům, ale pracovat i na vztazích ve firmě. Jsem ráda za to, že moje firma nemusí řešit problémy, které nyní eskalují v Evropské unii, nemáme žádné účty v zahraničí, nikdo z nás, daně platíme tady, tady podnikáme. Když něco chcete, něčemu opravdu věříte a jdete si za svým, tak se vám daří, několikrát se mi to už potvrdilo. Chce to úsilí, motivaci, píli a pevnou vůli, ale když něčemu věříte, tak pánbůh dá. To říkám i svým dětem. Takhle to prostě mám.
Autor: Irena Cápová, Forbes