Jsem zvyklá obětovat hodně (Článek o společnosti Carollinum)

Forbes nadpis 4/2013

Článek byl zveřejněn v čísle 5/2013 časopisu Forbes. Autor: Irena Cápová

Svou firmu Carollinum zakládala v době, kdy byl obchod s luxusním zbožím v Česku v plenkách. Málokdo tehdy považoval tento druh podnikání za seriózní byznys. Dnes má roční obrat okolo 350 milionů korun. „Tehdy tomu nikdo nevěřil. O to větší byla moje motivace. Tušila jsem, že se i u nás vytvoří stabilní základna klientů, kteří si chtějí za své peníze pořídit kvalitní zboží. Měla jsem pravdu,“ říká žena, o níž nejspíš máte pocit, že ji dobře znáte. Nevěřte ale bulváru. Když s Tamarou Kotvalovou mluvíte, vidíte sebevědomou, ale překvapivě pokornou ženu, která věří tomu, co dělá, a o byznysu má dokonale jasno. Otevřeně mluví o svých dětech, které vede ke skromnosti, o penězích, které se nebojí investovat, a o tom, proč Carollinum zůstane rodinnou firmou, ať se v Pařížské děje cokoliv. A proč si myslí, že každý ředitel by měl začínat ve skladu.

Máte za sebou celkem úspěšný rok. Otevřela jste v Česku butik značky Rolex. Považujete to za vrchol své kariéry?

Ať se zeptáte jakéhokoliv hodináře, kohokoliv, kdo s hodinkami obchoduje, řekne vám, že butik Rolex je v tomto oboru špička. Není víc než získat zastoupení formou monobrandu značky Rolex. Je to značka, za kterou člověk bojuje. Když vám dají důvěru, můžete se na ně spolehnout. S luxusními značkami hodinek jsme začali teprve v roce 2001, tehdy jsme v Pařížské ulici byli pionýry tohoto oboru, a je pro nás tudíž dvojnásobnou ctí, že nám Rolex takovou důvěru dal. Ocenili naši zapálenost, naše nadšení, vášeň pro tu práci. Testovali si nás několik let a došli k tomu, že u nás Rolex bude ve správných rukou. Rolex nám fungoval už v multibrandu, ovšem od chvíle, kdy máme butik, nám vzrostly tržby u této značky o neuvěřitelných tři sta procent. Mít monobrand butik Rolex je obrovskou odměnou. Dařilo se nám však i v ostatních oblastech, náš obrat se loni zvýšil o 27 procent. Strašák krize se ztrácí v nedohlednu.

Jak se firmě daří teď? Stále rozšiřujete portfolio, přibývají značky módní i hodinářské, Victoria Beckham, teď Roger Dubuis. Dává to smysl i ekonomicky?

Chceme, aby nám neustále vzrůstal obrat, a k tomu potřebujeme neustálý přísun financí. Za dlouhá léta jsme z firmy nevybírali žádný zisk, všechno jsme investovali zpět do dalšího rozvoje. Jsem zvyklá obětovat hodně, ostatně i při založení multibrandu Carollina jsem se kdysi celkem dost zadlužila, i když jsme to pak naštěstí rychle splatili. Dnes už si můžeme dovolit si značky vybírat, ony stojí o to, být v našem obchodě. Každou značku prověříme, pracujeme s ní u klientů a v okamžiku, kdy cítíme, že klient dospěl v povědomí o tomto oboru natolik, že má větší požadavky a je náročnější, rozhodneme se pro další, ještě sofistikovanější značku. V minulém roce jsme dojed­nali mnoho významných zastoupení, jako byla hodinářská manufaktura Roger Dubuis, jejíž hodinky se pyšní prestižní Ženevskou pečetí, francouz­ská značka Chaumet spjatá se dvorem císaře Napoleona nebo módní značka Victorie Beckham. Mimochodem, ta byla v obchodě Simple vyprodaná za tři dny. Na podzim čekáme značku Jaeger LeCoultre.

Tamara Kotvalová

Tamara Kotvalová, majitelka společnosti Carollinum.

Jak se podle vás proměnil přístup české klientely k nejluxusnějším značkám ho­dinek za dobu existence vaší firmy? Jsou čeští klienti náročnější?

Když jsme začínali, byla větší po­ptávka po střední třídě hodinek, po značkách, které nebyly tak finančně náročné. Po čase, kdy se k nám klienti vraceli, chtěli doporučit dražší kusy, sofistikovanější hodinky pro ně byly stále zajímavější. Naši klienti se k nám stále vracejí. Vidím, že studují novinky, orientují se v jednotlivých komplikacích, čtou katalogy. Jsou obeznámeni s tím, co je na trhu no­vého, co se děje na světových hodi­nářských salonech. Tomu odpovídá i doba, jak dlouho si klient vybírá - nákup může trvat až čtyři nebo pět hodin. Češi nejsou impulzivní jako některé jiné národy, jsou poměrně ne­důvěřiví a chtějí do detailu vědět, co kupují. Klient odchází dokonale po­učen, na druhou stranu to klade velmi vysoké nároky na prodavače. Ne­ustále je školíme, aby byli pro klienty dokonalým partnerem. Třeba u zá­kazníků, kteří jsou sběrateli a o té či oné značce vědí prostě všechno, je to velmi tvrdý oříšek. I tady ale musí prodavač obstát. Zároveň fakt, že se k nám takoví lidé vrací, je pro mě nej­větší odměna. Pokud stačíme sběra­telům, je to pro nás vizitka, že úroveň našich obchodů opravdu není špatná.

V jakém poměru jsou mezi vašimi klienty Češi a cizinci, turisté?

Vývoj jde jednoznačně ve pro­spěch českého zákazníka. V současné době jsou tři čtvrtiny naší klientely čistě české, mluvíme-li o buticích Ca­rollinum a Montblanc. To nám dělá velkou radost. Když se k vám český klient vrací, znamená to stabilitu, to ostatně u nás oceňují i zahraniční značky. Turisté jezdit mohou, ale také nemusí, stačí, aby bylo ošklivé počasí o jarních prázdninách. Třeba u bu­tiku Rolex ale zatím pořád převládají turisté. Hlavně Rusové a Číňané, to jsou zákazníci, kteří mají tuto značku velmi rádi. I Češi jsou však vůči lu­xusním značkám stále vnímavější. Je to znát u hodinek, stejně jako u módy. Než se člověk naučí znát a chápat lu­xusní značky, musí nejprve pochopit ty přístupnější a postupem času při­cházet k těm dražším a luxusnějším kouskům, samozřejmě pokud vám to vaše finanční možnosti dovolí. Češi si už dnes kupují luxusní produkty pro vlastní potěšení. To je nesmírně důle­žité. Není to jen otázka touhy po oká­zalosti nebo nutnosti se zařadit do nějaké společnosti, ale konečně pře­vládá osobní pocit. Člověk se mění, já to cítím i na sobě. Dřív jsem si dům aranžovala do stylu Versace a Cavalli a dneska se stěhuju do funkcionalis­tického minimalismu.

Jaké jsou vaše další plány? Plánujete ote­vření ještě dalších obchodů?

Vždy postupujeme tak, že si otes­tujeme značky v multibrandovém butiku Carollinum. Myslím si, že je to dobrý způsob. Velmi snadno tak zjistíme, po kterých značkách je po­ptávka, a jdeme na jistotu. Ještě se nám nestalo, že bychom otevřeli obchod, který by nefungoval. Do budoucna máme v plánu otevřít v Pa­řížské ještě dva obchody. Tím ale, myslím, v Pařížské skončíme. Paříž­ská je na to, jak je to malá ulice, už značně předimenzovaná. Není to jen můj názor. Myslím, že se bude roz­šiřovat do bočních ulic, některé bu­tiky půjdou do pater, jako třeba Louis Vuitton, který prý plánuje rozšířit prostor do několika pater. Já ke svým obchodům přistupuju zodpovědně, i když bych jich mohla mít víc, nechci. Ne, opravdu nechci být královnou Pa­řížské, jak mě tituluje bulvár. Tuhle potřebu nemám. Nestojím o to.

Forbes graf Carollinum

Zdroj: Forbes, Květen 2013

Právě tak média interpretovala váš údajný střet s Michaelou Maláčovou ohledně převzetí skupiny obchodů, které jsou nově v portfoliu její společ­nosti.Vy jste to tehdy nechtěla komen­tovat, chcete se k tomu vyjádřit nyní?

Kolem mého jména a naší spo­lečnosti se občas objeví nějaké fámy, dneska se tomu opravdu už směju. Podnikám od roku 1991 a hodně věcí mě dnes už míjí. Jednou z nich byly také zvěsti o převzetí daných ob­chodů. Je to naprostý nesmysl, vý­mysl bulváru, my opravdu nevstoupili do žádných jednání, ostatně obchody, o které šlo, ani neodpovídaly naší ob­chodní strategii. Nikdy jsme neměli tendenci obsadit celou Pařížskou. Chci, aby Carollinum zůstalo sofisti­kovanou společností, která zastupuje top značky. Chceme zůstat malí, ne­chceme se donekonečna rozšiřovat. Chci, aby cenné osobní vazby, které ve firmě máme, ať už s managemen­tem nebo s prodavači, ve firmě zů­staly. To je pro mě strašně důležité. Měla jsem možnost poznat i druhou tvář podnikání, kdy máte dvě stovky zaměstnanců. Mám možnost srovná­vat a ten rodinný vztah mi vyhovuje víc. V Carollinu si nehrajeme na to, kdo je ředitel, majitel nebo prodavač. Osvědčilo se mi to.

Lze takhle blízké vazby udržet i dál?

Přátelské vztahy ve firmě mě velmi motivují. Je milé vidět, že vás vaši lidé mají rádi. Že před nimi můžete ukázat svoje emoce, radost, naštva­nost, dojetí. Ať se o mně píše cokoliv, jsem úpině obyčejná žena. Ráda dá­vám najevo city a emoce. Je příjemné mít kolem sebe 15 let lidi, kteří vás dokonale znají. Je to pro mě důleži­tější než ten byznys samotný. Peníze jsem vlastně nikdy neřešila, i když to z mých úst asi nebude znít věro­hodně. Nemám problémy investovat. Několikrát jsem už opustila poho­dlný život a vrhla jsem se do něčeho dobrodružného a všechny peníze, které jsem měla, jsem do něčeho in­vestovala. Na penězích nelpím. Ale samozřejmě si uvědomuji i svůj věk a některá dobrodružství už nechám pro své děti. Třeba expanzi do zahra­ničí, kdoví. Syn Martin už ve firmě pracuje a dcera Daniela nastoupí v září. A bude na nich, jak se ve firmě projeví. Obě mé starší děti vyrůs­taly v době, kdy jsem firmu budovala, a moc dobře si uvědomují, že za sou­časným úspěchem stojí tvrdá práce. 

Často říkáte, že nejste marnivá a nerada rozhazujete.Vedete k tomu i svoje děti?

Vždycky jsem se snažila děti vést ke skromnosti a pokoře. Mají to, co nutně potřebují. Co chtějí navíc, na to si musejí vydělat. Musely se naučit s penězi vycházet. Tak jsem byla vy­chována i já. Můj otec, který praco­val jako velvyslanec, byl velmi přísný. Nebyla jsem rozmazlené dítě, naopak. První džíny jsem měla v osmnácti, když jsem si na ně ušetřila z brigády, a musely mi vydržet do osmadva­ceti. Otec cestoval a mohl nám coko­liv vozit, ale byl tvrdý. První byt, který jsem si koupila a na který mi půjčil, jsem mu musela do poslední koruny splatit, i když jsem byla bez manžela a s dvěma malými dětmi. Tehdy jsem se na něj za to zlobila, ale dneska jsem mu za tenhle přístup nesmírně vděčná. Nezávidím dětem, které mají všechno bez nejmenší snahy.

Foto butik Carollinum

Lidé kolem Kotvalové: architekt Adam Slabý, který realizoval nedávnou přestavbu butiku Carollinum, store manažerka Carollina Klára Poláková, Lars Oehlmann, marketing Sc sales manažer značky Roger Dubuis, kterou Kotvalová nedávno získala do svého portfolia, a ředitel společnosti Carollinum Tomáš Janeba

Věříte stále svému oblíbenému tvrzení, že správný ředitel má začínat ve skladu?

To je přece ta nejlepší škola. Zku­šenosti jsou pro podnikání základ. Opravdový šéf musí znát každý kout své firmy. Já jsem od píky začala ně­kolikrát, znovu a znovu. Moje cesta nebyla procházkou růžovým sadem, v počátcích jsme fungovali systémem pokus-omyl. Je ale důležité, aby se člověk ze svých chyb poučil. Využil je k svému prospěchu. Když jsme ote­vřeli obchod Carollinum, současný ředitel společnosti Tomáš Janeba de­koroval jeho výlohy a prodával, což možná dneska už nikdo netuší. Lu­káš Loskot (kreativní ředitel Simple concept store, pozn. red.) zase začí­nal v našem tehdejším butiku Dunhill, stejně tak všichni ostatní. I můj syn dneska prodává v Carollinu. Jedině tak můžete svým prodavačům říct, co nedělají dobře. Sama dnes prodava­čům vysvětluji, jak oslovit klienta. Jen když podstatu svého byznysu doko­nale znáte, můžete v něm být opravdu úspěšný. Je absolutní nutnost projít celé kolečko, pokud máte firmu řídit. 

Na co se těšíte v letošním roce?

Jsem hrdá na to, že si naše společ­nost po celou dobu uchovala svůj ro­dinný charakter. Dělám všechno pro to, aby to tak zůstalo. Nemám mega­lomanské sklony, chci, abych firmujednou předala svým dětem a ony pak těm svým. Doufám, že po uplynulých letech expanze budeme letos moci pracovat na tom, co jsme vybudo­vali. Zlepšovat servis, přístup k zákaz­níkům, ale pracovat i na vztazích ve firmě. Jsem ráda za to, že moje firma nemusí řešit problémy, které nyní es­kalují v Evropské unii, nemáme žádné účty v zahraničí, nikdo z nás, daně platíme tady, tady podnikáme. Když něco chcete, něčemu opravdu věříte a jdete si za svým, tak se vám daří, ně­kolikrát se mi to už potvrdilo. Chce to úsilí, motivaci, píli a pevnou vůli, ale když něčemu věříte, tak pánbůh dá. To říkám i svým dětem. Takhle to prostě mám. F

Vybráno z Carollinum magazínu